Věrnost – vzácnost nebo přežitek?

Jako malá jsem věřila, že najdu svého vysněného prince, budeme šťastní ve svém hnízdečku lásky s dětmi a jako milující pár zestárneme. Jenže čím více se vzdaluji od dětství, tím více vidím svět a život partnerů v pravých barvách. Napadá mě tedy otázka: Existuje vůbec ještě nějaká pravá, ryze čistá láska, ve které nevěra nenašla své uplatnění?

Je více než jasné, že dnešní “trend” je spíše sex na jednu noc. Ikdyž sama dobře nechápu, co na tomto dotyční vidí, hanit to nebudu. Konec konců je na každém, jak se svým životem naloží. Ale co ti, kteří se rozhodnou setrvat ve vážném vztahu? Mají vůbec nějakou šanci?

Co často slýchám i z rodinných kruhů, nevěra se objevuje téměř všude, dokonce i tam kde byste ji nehledali. Rodiče, prarodiče, tety se strýci a podobně, tam všude určitě nevěra zavládla a vzala si svůj díl. Pokud jste realističtí, zřejmě nad tímto jen zakroutíte hlavou. Ale jsou zde i ti, kteří doopravdy věří, že najdou toho pravého, budou šťastní a nic jim v tom nezabrání.

Můj názor je zřejmě ovlivněn růžovými brýlemi, nicméně si myslím, že ten, kdo doopravdy miluje a je milován, nemá k nevěře sebemenší důvod. Co si budeme povídat, jen tak se nerozhodnete, že si zrovna dneska zašpásujete s kolegou/kolegyní. Napadne Vás to jen, když Vám něco schází, ať už je to  například pochopení, něha, pozornost, nebo sex. Jenže když vztah funguje, a podle mého fungovat  určitě může, není nevěra na místě…

Ale abych odpověděla na otázku v názvu článku, vzácností se věrnost stává čím dál více, to myslím vidíme všichni sami. Přežitkem může být a nemusí, záleží na člověku a na úhlu jeho pohledu. Podle mého je věrnost krásná, a kdo z nás nemiluje pocit, že tomu druhému může důvěřovat?

Ještě jedna úvaha na závěr: Kdo byl nevěrný, nepoznal, co láska opravdu je.

Tento příspěvek byl přečten 1304 krát